Ženy a lži

Rubico, Olomouc 2005, ISBN 80-7346-048-3

Učitelka Vilma Hradilová žije zdánlivě poklidným životem v malé moravské vesnici. Tu rozbouří vražda neoblíbené Vilminy kolegyně. Vraždu vyšetřuje poručík Adam Vojíř, Vilmin spolužák, který ji seznámí se starožitníkem Romanem Ábelem, ten zase pátrá po padělaných obrazech a vydává se za redaktora. Zdá se, že oba případy spolu souvisejí. Jakou roli ve všem hraje krásná Vilma? Jedno je jisté: není žádné neviňátko a umí se o sebe postarat.

Úryvek

„Poslouchej,“ řekla Vilma, sotva Ábela ztratili z očí. „Tak ten tvůj Ábel je zrovna takový redaktor jako ty jsi učitel.“

„Jak to?“ zeptal se Adam nechápavě.

„O redaktorské a nakladatelské práci nemá ani šajnu,“ pokračovala Vilma. „Dej na mě. To je policajt!“

„A co by tu tak prosím tě dělal?“ řekl ironicky Adam.

„Co já vím!“ pokrčila Vilma rameny. „Třeba to, co ty. Třeba taky vyšetřuje tu vraždu.“

„To je blbost,“ nesouhlasil Adam. „To bych o něm věděl!“

„Tak co když tě kontroluje, jestli vyšetřuješ správně?“ usoudila Vilma. „My taky máme inspektory. Třeba je to nějaký váš inspektor, který kontroluje, jak využíváš pracovní dobu a jak si celkově počínáš?“

„To je blbost prosím tě,“ řekl Adam, ale už si nebyl tak jistý. „Myslíš něco jako vnitřní oddělení? To má na starosti úplně jiné věci, než je kontrola pracovní doby.“

„A co když o tom jen nevíš?“ nahlodávala ho dál Vilma ironicky. „Třeba u vás opravdu je takové tajné oddělení, které vás sleduje, jak vy sledujete!“

„Kam ty na ty nápady chodíš?“ řekl Adam. „Říkáš to tak sugestivně, že ti vždycky naletím.“

Zásady používání cookies

Ženy a lži